Šedesátka (čtyřicítka) Vysočinou – zkrácená verze dálkového pochodu po krásách CHKO Žďárské Vrchy.
Na šedesátku jsem se těšil už dva roky.
Bohužel nemůžeme mít všechno, takže pochod se sice konal, ale díky situaci se letos zkrátil na 40 km.
No, ale co už. Hlavně, že se jde…
Start byl letos volný, mezi 8-9.hodinou se účastníci zapsali v Odranci u kulturáku a vyrazili. Samozřejmě jsme se museli nahlásit dopředu.
Z Brna vyrážím kolem půl sedmé a čekám na parkovišti na ostatní spolušlapky, co jedou z okolí Poličky.
Zápis, přípitek, fotka a v 9:00, jako poslední, vyrážíme.
Hned na začátku trasy, plni nadšení z akce, se zakecáváme a přecházíme odbočku o několik set metrů…
Cesta nás vede přes Paseckou skálu, Medlov, Tři studně, kde nás oproti předpovědi přepadá jemný déšť, který se ihned za Studněmi mění na slušný slejvák, doprovázený hromy.
Na to, že máme za sebou teprve čtvrtinu, nic moc.
Naštěstí, by to dle předpovědi nemělo být nic velkého a mělo by to brzy přejít. Jenže, to jsme ještě netušili, že ve větším, či menším dešti strávíme zhruba 5 hodin…
Holky nasadily opravdu pomalé tempo, takže se ve mně bije, zda mám nasadit, či jít se smečkou.
Za Studněmi nasazuji o něco svižnější tempo a začínám se jim vzdalovat. Jenže…
Opět přichází pěkný slejvák, přehlížím odbočku, a u Fryšavského kopce si opět pár set metrů zacházím. Když se vracím zpátky na rozcestí, už tam všichni jsou a svačí.
Kašlu na to. Jsem durch mokrý, od bláta až za ušima, začíná mi být zima. Takže pokračuji s holkama jejich tempem. Kdybych někde mrznul, třeba mě zahřejí. 😊
Z Fryšavského kopce jdeme kolem pramene Svratky do Cikháje. (stále po modré)
Cca 1,5 km za Cikhájem odbočujeme z modré mimo značenou cestu a vybíháme si prudkým stoupáním 100 výškových metrů na kopec Tisůvka (800 m n.m. – půlka trasy), kde se napojujeme na červenou a pokračujeme doprava na Žákovu horu, rozcestí pod Devíti skalami, Lisovskou skálu (802) a Malinskou skálu.
Z Malinské skály je nepříjemná cesta dolů. Zejména, pokud již máte v nohách pár km a prší.
Z Malinské sbíháme dolů na Dráteníčky rozcestí.
Stále pokračujeme po červené přes rozcestí Dráteníčky, kolem vrcholu Dráteníčky.
Napravo o pár desítek metrů níž, je na louce vidět monument Radka Jaroše.
Pod námi se otevírá pohled na vesnici Blatiny, kde k našemu potěšení zjišťujeme, že je otevřeno okýnko v kavárně. (a neprší)
Už toho máme plné kecky, takže si dávám s holkama pivko a brču.
Sedíme, kecáme.
Pivo byla sice vzpruha, ale začíná mi být strašná kosa.
Taky se opět začíná schylovat k dešti.
Vydáváme se dále po červené směr Sněžné.
Končetiny jsou jaksepatří zatuhlé. Vypadáme celkem komicky.
Opět se rozpršelo a opět to stojí za to.
Vybíháme lesem kopec a přecházíme přes polní cestu do Sněžného.
Jako většina chlapů, jsem si občas představoval pěkné baby v bahně, ke kterým se po nějaké době přidávám. Přání se mi sice splnilo, ale příště to musím lépe specifikovat. 😊
Jsme mokří, zaliskaní až za ušima a do konce nám ze Sněžného chybí 5 km.
Na náměstí vyměňujeme červenou značku za zelenou, po které pokračujeme až na vrchol Bohdalec (790).
Bohdalec je náš dnešní poslední kopec a abychom si ho dobře zapamatovali, musíme k dosažení vrcholu zdolat 190 výškových metrů.
Odměnou nám bylo slunce, které nám na závěr cesty vykouklo a nádherný výhled na jednu a později i druhou stranu kopce.
Do cíle jsme dorazili po ostudných 11 hodinách.
Každopádně jsem si to moc užil. Jsem rád, že jsem odolal pudu honit se za časem a užíval jsem si nádherné krajiny, atmosféry, příjemných parťáků.
Opět jsem si potvrdil, že není špatné počasí, to je jen člověk špatně oblečený.
Musím pochválit běžecké boty z Lidlu, protože jsem je protáhl bahnem, mokrou trávou, deštěm, a i když v nich mokro bylo, vůbec jsem ho necítil. Navíc bez jediného puchýře a slezlého nehtu…
Šlo se po značených cestách, až krátký úsek na Tisůvku. Povrch byl lesní cesty, pěšiny, asfalt (cca ¼).
Lesní cesty byly hodně rozbité od těžařů a místy bylo hodně bláta.
Po cestě je několik možností se občerstvit (pokud je sezóna a normální stav).
Ušli jsme 41 km a 1100 výškových, ale není to zase tak náročné, jak to vypadá. Někdo, kdo dá v pohodě 20 km, zvládne i toto. Za jeden den zvládnete obejít velkou a nejhezčí část CHKO Žďárské Vrchy.
Dovedu si představit si trasu rozdělit na dva dny.
Po cestě bylo dost míst, kde se dá přespat pod širákem.
Jenom škoda, že se nešla celá šedesátka v původní trase.
Snad příští rok…
Pokud by Vás tato akce zaujala, mrkněte na FB https://www.facebook.com/60-Vyso%C4%8Dinou-613851452010110/
Není to jen pro pěšáky, ale i pro běžce. Letos to měl nejrychlejší běžec kolem 3,5 hodiny…
