Při mojí druhé návštěvě jsem se rozhodl zkusit projít trasu z Monte Lussari do Riofreddo, přes vrchol Cima del Cacciatore (2071).
Naši cestu opět začínáme na spodní stanici lanovky Telecabina Monte Lussari, nacházející se ve vesničce Camporosso(Tarvisio)
Lanovkou ( cca 12 EUR) se nechávám vyvést do výšky 1750 m, odkud se vydáváme do 300 m vzdáleného Monte Santo di Lussari, což je vyhlášené poutní místo.
První svatyně zde vznikla již v r.1360. Podle pověsti se zde našla socha Madony s dítětem. Současný kostel byl postaven v 16.století. Místo je důležité poutní místo pro všechny 3 národy v okolí. (Itálie, Slovinsko, Rakousko).
Určitě stojí za to, si na toto místo vyhradit aspoň půl hodiny a nasát zdejší atmosféru, dát si kafe v některém z místních podniků, nebo se podívat po krámcích se suvenýry.
Kousek za kostelem se nachází vrchol hory Monte Santo di Lussari 1788 m, s nádhernými výhledy.
Po prohlídce poutního místa se vydáváme po červené (modré) značce asi 500 m, na rozcestí ke kapli. Odtud můžeme jít doleva po modré(červené) značce zpět ke spodní stanici lanovky. Nebo se můžeme vydat doprava, kde obejdeme vrchol Cima del Cacciatore (2071). Více v článku Monte Santo di Lussari.
My pokračujeme rovně do lesa (po pěšině).
Lesní porost postupně řídne, až mizí úplně a my se dostáváme na horskou (kamennou) pěšinu, která nás dovede až na vrchol Cima del Cacciatore (2071). Od kaple je to 1,8km a zabere nám to bez přestávek něco málo přes hodinu.
Je třeba počítat, že vrcholové partie jsou zajištěny ocelovými lany.
Z vrcholu jsou krásné výhledy do okolí a také na naši cestu, po které budeme pokračovat.
Po zaslouženém odpočinku slézáme suťoviskem na druhou stranu kopce.
Zejména začátek cesty je hodně nepříjemný a nebezpečný, z důvodu uvolňujících se kamenů.
Při poslední návštěvě mi tam uvolnili kámen, který v hodně velké rychlosti prosvištěl pár decimetrů od hlav mých klientů…
Jakmile zdoláme tento nepříjemný začátek, máme to nejhorší za sebou. Ze skalnaté cesty se dostáváme do travnatého porostu a posléze zpět do lesa.
Po 1,5 km přicházíme na rozcestí v lese, ze kterého nikam neuhýbáme a pokračujeme stále dolů, až do sedla Sella Prasnig (1491), kde je opět zpevněná cesta. Doprava vede cesta na vesnici Valbruna a odtud ke spodní stanici lanovky Camporosso (Tarvisio). Zde uleháme do trávy a dáváme si zasloužený odpočinek po namáhavém sestupu.
Po krátkém odpočinku pokračujeme doleva, dále po cestě, která vede převážně lesem, až se dostaneme na louku, ze které se nám otevřou nádherné výhledy na okolní skalnaté vrcholy. Zejména Cima delle Rondini seconda (1952).
Nyní nás čeká klesání k říčce Rio Freddo. Po 3 kilometrech přicházíme na louku, kde můžeme odbočit doprava přes říčku Rio Freddo, přelézt kopec až se dostaneme do Cave del Predil, kde je krásné jezero Lago del Predil.
Z rozcestí pokračujeme dále po cestě kolem řeky krásným údolím, míjíme několik přítoků v kterých se osvěžujeme a po necelých pěti kilometrech docházíme do vesnice Riofreddo na autobusovou zastávku. Tam nás vyzvedává autobus a odváží zpátky do Kranjské Gory.
Tato cesta patří k mým oblíbeným, i když pro někoho můžou být úseky ne úplně příjemné. Zejména při sestupu je potřeba dbát velké opatrnosti.
Celková délka trasy je 14 km stoupání 390 m klesání 1310m náročnost 2 až 3 po cestě je možno se občerstvit na začátku v Monte Lussari, nebo až v koncových úsecích cesty, kde jsme pili vodu z přitékajících horských potoků. Cesta nám trvala bez zastávek asi 6 hodin.
