Malá Fatra (Kriváňská), aneb tentokrát s prckama

srpen 2021

Po asi 5 letech jsem se rozhodl, že si zopakuji přechod Malé Fatry.

A aby to nebylo tak jednoduché, přibalil jsem sebou i své 2 děti (8 a 9 let), které na žádném přechodu nikdy nebyly. A tuze se na to „těšili“.

Jelikož se jedná o mé vlastní ratolesti, probíhá plánování velmi důsledně.

První verze byla s přespáním u chaty pod Chlebom – já venku, děti v malém stanu. Druhá verze je všichni venku pod plachtou. Třetí verze (v den odjezdu) je – všichni ve velkém stanu, protože má z pondělka na úterý přijít veliký déšť. Takže vše rychle přeskládat, dětem koupit batohy, abych zjistil, že potřebuji novou (větší) krosnu…

Po cestě zastavujeme v Decathlonu v Olomouci. Naštěstí tam byly 2 poslední krosny…

(zkrátka blbec poprvé)

Přijíždíme v neděli autem do Terchové a odtud autobusem do Varína k obecnímu úřadu.

Mohli jsme jet až na nádraží a odtud vlakem do Nezbudskej Lúčky, ale jelikož byl přestup na minutu. Nechci riskovat, že budeme muset dát o cca 2 km po silnici navíc, nebo čekat 2 hodiny na další spoj.

Takže vyrážíme.

Před námi je 10 km po červené až k chatě pod Suchým, při teplotě okolo 30° C.

Po 400 m přecházíme krásnou říčku Varínku, kde vyměkávám a s děckama lezeme do vody, trochu se namočit. Sice nás trochu tlačí čas, ale co už…

Moc příjemné osvěžení.

První 4 km jsou úmorné a nezáživné (silnice).

(Po 1 km od zastávky se dá odbočit na zelenou, která nás dovede až k chatě)

Ze silnice přecházíme na hliněnou cestu, která nás přivádí na louku, vedoucí kolem Váhu. Za pár set metrů vstupujeme do lesa, kde po 5 km narážíme na přístřešek, ale hlavně na Hradský potok, kde probíhá osvěžení č.2.

Jelikož vím, co je za chvíli čeká, tak jim dopřávám chvíli relaxace… 😊

Od přístřešku pokračujeme po asfaltce mírným stoupáním. Po 800 m značka uhýbá prudce doprava až k úžasnému Starému hradu (cca 200 m)

Přichází tradiční prohlídka (dá se vlézt skoro všude) s klasickými fotkami s Váhem hluboko pod námi, Strečnem, Lúčanskou Fatrou, Kriváňskou Fatrou…

No, a už zbývá jen 3,5 km do cíle a 600 v. m. 😊

První km probíhá kupodivu v pohodě, na zbytek cesty se stávám ten nejhorší člověk na světě. Nepomáhá ani motivace vrcholovou kofolou a jídlem dle vlastního výběru. Také hry v podobě hádej zvíře a slovní fotbal se brzy omrzely a už zůstal jen kopec, tyran a 2 naštvané děti…

Slunce již zapadlo, les ztichl a pomalu se ukládá ke spánku. Děti začínají být nervózní a přidávají do kroku. (asi ty příběhy o medvědech)

Kolem půl 9 přicházíme na chatu.

Vítá nás tam sympatická Danka, objednáváme si kofoly, pivo a jídlo, které do sebe rychle házíme…

Sprcha a hurá na kutě.

Usínáme ještě před dopadem do postele…

2.den

U snídaně seznamuji děti s terénem a cestou.

Dnes máme naplánovanou cestu z chaty pod Suchým na chatu pod Chlebom, kde je v plánu přespání ve stanu. (chata je v rekonstrukci)

Celkem to bude cca 12 km a 1114 v.m., ale dnes není kam spěchat. Tedy zatím.

Danka nás upozorňuje na plánované polední bouřky a nabízí nám možnost ubytování kousek od chaty pod Chlebom. Prý zavolá kamarádce, která tam je.

Normálně se tam neubytovává, ale zkusí nám to domluvit. Odmítám poprvé, odmítám podruhé, napotřetí přijímám. V této chvíli ještě netuším, jak prozíravé rozhodnutí to bylo.

Jako rozcvičku si dáváme 400 v.m. na 2 km. Tyran je zpět. 😊

Mladá vyklusává nahoru na jeden zátah, my se doplazíme cca 30 min po ní.

Blíží se 11 hodina a mě je jasné, že na hřebenu budeme minimálně do 15. hodiny.

Stále sleduji proudění vzduchu, tvorbu oblačnosti…

Zatím v pohodě.

Bouřkové mraky se sice tvoří, ale mimo naši oblast (a proudění vzduchu). Stejně si hlídám ústupové cesty z hřebene.

Trochu jsem zapomněl na terén, respektive na občasné skály (Biele skály 1448…), kde beru mladým batohy a hůlky, aby se mohli vyškrábat nahoru.

Terén se vlní a mírně stoupá.

Procházíme přes sedlo Stratenec (1513), Sedlo Priehyb, až na Malý Kriváň (1671).

Cesta je hřebenová pěšina s občasnými skalními úseky (nic složitého).

S dcerou si vyběhneme pár metrů na vrchol Malého Kriváně, synátor zůstává na rozcestí pod vrcholem. Asi mě nenávidí. 😊

Začínám tušit, že mě po návratu dají do domova důchodců, takže Koniarky (1535) radši podcházím, na Pekelník (1609) jim beru batohy.

Z Pekelníku se dcera vydává dopředu s instrukcemi, kam má jít. (směr Velký Kriváň a lanovka).

Někdy bych chtěl vidět ženám do hlavy…

Přicházíme na rozcestí pod Velký Kriváň a mladá nikde. Směr k lanovce nešla, to bych ji viděl. Takže musela nahoru, o čemž mě přesvědčuje i můj milovaný syn, protože ji tam určitě viděl. Kravka, říkám si a posílám syna dopředu s pár Eury do bistra u lanovky na brču a chystám se vyběhnout na vrchol. V tom se zpoza kopce vynoří malý brečící chlapec, ve kterém po chvíli spatřuji svoji dceru, která se vydala (naprosto nelogicky), po malé pěšině někam mimo. Naštěstí má aspoň něco po mě, takže se dokázala zavčas zorientovat a vrátit se na cestu. (pozn. opravdu nemohla nikam spadnout, nic ji tam nemohlo sežrat, měla telefon, byly tam lidi, byl tam signál. Jen si trochu zvýšila frustrační toleranci.)

Z rozcestí pod Velkým Kriváňom (1709), sbíháme 1 km k lanovce a dáváme si obědo – večeři, a hlavně kofolu a pivo.

Máme na to 30 min, protože bufet v 16:45 zavírá.

Od lanovky přebíháme kopec a po červené a pak zelené se dostáváme k chatě Pod Chlebom.

Jsem moc rád, že zde nestanujeme, protože se jedná o regulerní staveniště…

200 m od chaty (dále po zelené) je další chata, která patří lyžařskému klubu a nyní v ní bydlí a stravují se dělníci z chaty Pod Chlebom.

Vítá nás velmi sympatická chatařka Žofie a později stejně sympatická Katka.

Pokoj máme sami pro sebe, dělníci jsou na chatě jen dva.

Holky nám chystají čaj, děcka dostávají meloun, šlehačku, svíčkovou, já dostávám pivo. Krásná chata, krásné baby, ticho, servis jak Intercontinentalu… 😊

To jsou přesně ty úžasné okamžiky a neplánované akce, které mi asi navždy zůstanou v hlavě a proč má smysl takhle jezdit.

V noci si uvědomuji, jak prozíravé rozhodnutí bylo jít spát do chaty a ne pod stan.

Kolem půlnoci přichází bouřka a krátce po půlnoci druhá, jakých jsem moc nezažil (určitě ne v horách).

Blesk za bleskem, kroupy, hrom zněl v tahu snad 30 min…

V duchu líbám Dance z chaty Pod Suchým ruce a nohy.

3.den

V noci jsem ještě přeplánoval trasu na 7,5 km a jen jeden kopec.

Včera jsem jim fakt dal do těla, takže dnes chci být hodný taťka.

Snídaně v podobě zakrojené štangle salámu a 2 dny staré rohlíky. Doplňujeme vodu, která moc na hřebeni není.

Vycházíme kolem 9.

Loučím se s holkama. Nabízí nám, abychom zůstali ještě na jednu noc.

Odmítám a vydáváme se lehkým mrholením kolem chaty Pod Chlebom směr Hromové sedlo. (po žluté) Je to nějakých 1,5 km a 150 v.m., což je pohoda. Pak už je to jen po hřebeni 2,5 km na Poludňový Grúň a 3,5 km z kopce do doliny (po cestě je 1 chata). Jánošíkové diery a Rozsutce vynechávám…

Jenže… Blbec podruhé.

Asi 300 m pod vrcholem začíná lejt jako z konve a fučet.

Během chvilky jsme durch mokří, pocitová teplota je max 5° C. Pěšina se mění na klouzačku mě je jasné, že musím trasu změnit a co nejdříve je dostat do sucha.

Alternativu, že se vrátíme zavrhuji, protože zpět už je to skoro stejně daleko, jako přes hřeben k lanovce. Navíc po rozblácené cestě z kopce.

Zatínáme zuby a posledních asi 100 m zdoláváme po dvou i po čtyřech. Všude voda a bláto.

Děcka toho mají plné zuby (hlavně tatínka) a naštěstí nejhorší nadávku co znají je „jdi mi k šípku“ 😊

Na hřebeni samozřejmě fučí ještě víc, déšť spíše zesiluje…

Obcházíme po závětrné straně Hromové (1636), až se dostáváme na Chleb (1645). Vyditelnost hodně klesla.

Mokré už máme úplně vše a jsme zmrzlí jak tulení trus.

Scházíme z vrcholu a po par desítkách metrech v závětří volím alternativu stan.

Ve větru a lijáku rozdělávám batoh, vytahuji stan. Děcka hážu dovnitř. Rychle vysvléct z mokrého a honem do spacáků se zahřát. Dostávají k dispozici i můj spacák a bundu. V tomto všem zjišťuji, že nemůžu najít kolíky, takže tropiko mi ve větru naznačuje, že se chce podívat do světa. Ale aspoň na rozích drží, takže nám tam (moc) neprší.

Blbec potřetí. (kolíky jsem totiž nechal v autě)

Hodinu je nechávám zahřát a jakmile se jim zase objevuje barva a úsměv na tváři („To je ale dobrodružství, viď tati?“), velím obléct vše suché a nachystat se na úprk. Déšť ustoupil, vítr nikoliv.

Jsme asi 1 km od lanovky, což musíme dát do 20 min.

Balím tropiko, všechny mokré věci, tyčky ke stanu. Vytahuji děti ze stanu (aby mi neulítl) a utíkáme.

Já stále v mokrých kraťasech, mokré bundě, mokrých botách. Děti v punčoškách, kraťasech, 2 tričkách a vůbec ve všem, co nestudí.

Potkáváme první lidi.

Lanovka jede!

Opět občerstvení, čaj, oběd a hurá lanovkou dolů.

Možnost přespání v kempu zavrhuji, protože se musíme usušit.

Lezu do prvního hotelu v Terchové a beru nám pokoj, kde sušíme všechny věci.

Děti skvěle využívají mého černého svědomí a tahají ze mě pizzu, limču, nanuky, reklamní předměty. 😊

Na dobrou noc mi ještě sdělují, že se mnou již nikam nejedou, leda, že pojede i maminka.

Trochu se je snažím nasměřovat, že přece maminka nemusí všechno vědět.

Ale hned druhý den po příjezdu ženy je mi jasné, že veškerá snaha byla zbytečná. První 3 věty byly: „spali jsme u holek na chatě“, „bylo to strašné, už s tátou nikam nepojedeme“ a „strašně jsme zmokli a zabloudili“

A to jsem je uplatil suvenýry, přírodními termály v Kalamenech… 😊

Trasa je nádherná a až pojede chata Pod Chlebom(do konce roku 2021), bude se to dát zvládnout jen s malým batohem. Všechny chaty je lepší si rezervovat dopředu. Voda po cestě je, jen ne na hřebenu (až na pramen pod Koniarkami)

Byla to pro mě velká zkušenost, protože většinou chodím sám a nemusím na nikoho brát ohledy. Kam dojdu dojdu, počasí nepočasí. Tady na mě byly závislí 2 prcci a musel jsem se přeprogramovat na jejich úroveň. Příště už to bude lepší (v plánu je Velká Fatra) 😊

Za 3 dny jsme dali celkem 25 km, 2111 výškových metrů, 971 dolů.

Náročnost 3