Výlet z Jasova, přes Jasovský hrad, klášter Premonstrátů a zase zpět

Po skoro dvaceti letech, jsem se rozhodl opět navštívit Východní Slovensko, konkrétně Jasov, kde jsem jezdíval na prázdniny jako malé robě.

Cestu jsme si z Brna naplánovali vrchem, po dálnici přes Spiš, kde jsem chtěl dětem ukázat Spišský hrad a před Spišským podhradím vrchol Sivá Brada s Poutnickou kaplí sv.Kříže, což je vlastně bývalá sopka s kaplí na vrcholu a několika vývěry sirných pramenů.

Díky častým zastávkám a pomalému tempu, jsme dorazili k Sivé Bradě asi s dvouhodinovým zpožděním oproti plánu.

Parkoviště je přímo u paty kopečku, takže žádné vymýšlení ohledně parkování, zabezpečení auta…

Určitě, pokud pojedete kolem, to stojí za malou zastávku.

Spišský hrad byl tak narvaný (parkování), že jsme to vzdali a děti dostali výklad z auta na dálku.

Do Jasova jsme dorazili pozdě odpoledne, po asi 10 hodinách cesty.

První naše cesta vedla do kempu, kde jsem si ověřil, že je skutečně zavřeno. Takže jsme se otočili a vydali se na druhé možné místo na přespání, a to do Vyšného Medzeva, kde je krásný rodinný kemp s penzionem.

Jedná se vlastně o několik zahrad za rodinnými domy.

Postavili jsme stan a odjeli zpět do Jasova k Jasovské jeskyni, kde jsme odstavili auto.

Z parkoviště jsme se vydali pod dnes již nepoužívanou železniční tratí, kolem pizzerie Starý Mlýn, vstupu do Jasovské jeskyně.

Asi 100 m za jeskyní odbočujeme doprava na naučnou stezku, která nás přes louku a křoviny dovede až na Jasovskou skálu s pozůstatky Jasovského hradu, odkud je nádherný výhled na vesnici, říčku Bodvu, Poproč, Kojšovskou Hoĺu, klášter…

Je již pozdní odpoledne, ale vůbec se mi odsud nechce. Nikde nikdo, ruch mraveniště hluboko pod námi. Vládne zde zvláštní atmosféra.

Chvilku pauza, sušenky, pití a pokračujeme dál.

Ještě asi dvě krátké zastávky na vyhlídkách a vracíme se zpět do temného bukového lesa na lesní pěšinu, kde skáčou desítky malých žabek.

K podtržení atmosféry temného lesa, nás chodník po 700 m přivádí na polorozpadlý Starý kláštorný cintorýn (hřbitov). Zpětně musím konstatovat, že je to asi jedna z mála věcí v oblasti, kde to vypadá líp, než když jsem byl malý.

Slunce je již hodně nízko, tak toho využívám a dělám pár fotek.

Je to velmi zvláštní místo se zvláštní atmosférou, kde se moc dobře necítím a moje děti už vůbec ne.

Ze hřbitova scházíme 200 m dolů k Jasovskému rybníku.

Nyní ho má v nájmu (vlastnictví?), soukromý investor a udělal tam soukromý rybolov.

Dáváme se doprava, procházíme kolem zavřeného kempu až dojdeme k Premonstrátskému klášteru.

Jedná se o obrovský a nádherný kostel s klášterem, do kterého se bohužel nedostaneme, protože otevírací doba není příliš přátelská k někomu, kdo chce ráno vypadnout na túru a odpoledne se vrátit.

Takže snad příště.

Pokračujeme dále po ulici Podzámok, až ke staré trati.

Nyní máme možnost pokračovat přes trať, Bodvu, až na Hlavní ulici, kde se dáme doprava a zpět k parkovišti.

To ale není ono.

Vlaky nejezdí, tak hurá doprava na trať, po které dojdeme zpátky k viaduktu u Starého mlýna (700 m)

Z trasy je krásný výhled na Jasovskou skálu a dají se zde udělat krásné fotky.

V této oblasti, díky ne příliš vzdálenému ghetu (místní říkávali „šór“), potkáte mnoho lidí z této chudinské osady.

Celková délka trasy je jen 3,5 km. Stoupání 120 m, klesání 120 m. Časově jsme to šli loudavým krokem se zastávkami něco kolem 3 hodin.

Náročnost trasy je 1. Spíše se jedná o procházku než výlet.

Dá se to spojit s prohlídkou jeskyně, obědem, prohlídkou kláštera, výletem po Slovenském krasu s nekonečnými bukovými lesy, takže z toho můžete udělat celodenní výlet.