Dvoudenní Alpský přechod Ötztalských Alp se spaním v n.v 3000 🏞️ 🏔️ 👣
Není kopec jako kopec, byl to opravdu poměrně náročný přechod, nestabilní náročný terén, těžký baťoh, velké převýšení. Začátek našeho dobrodružství začíná ve vesničce Huben a končí v Lehn.
O půl 7 vycházíme z vesničky Huben, na zádech neseme velké krosny, jídlo na dva dny, 4l vody a věci na spaní – stan. Stoupáme lesem🌴, tempo i po včerejším výšlapu na Wildspitze 3768 🏔️ máme opět vysoké, je velké dusno, začínáme z n.v okolo 780. V údolí je mlha, nejsou vidět výhledy, ani cesta, kde máme jít. Stoupáme serpentýnkama. U chatky Breitlehnalm doslova ždímám a převlékám tričko.💧🚿 Mlha je tak hustá, že by se možná dala i krájet, kousek jsme se odklonili od značky.
Potkáváme skupinu ovcí🐑, která je zatím na protější straně kopce, zastavujeme a holky jak vidí naše velké krosny, (které musí být zaručeně plné jídla, co jiného by si taky nesli) se rozbíhají za námi, vůbec se nebojí, děláme si s nimi selfie a pokračujeme v cestě.
Najednou se rozestoupí mraky „pání“ to co jsme neviděli do teď vidíme v plné parádě, ty výhledy jsou fenomenální! 😍⛰️🏔️
Stoupáme pořád hodně nahoru, velké těžké krosny jsou znát, začíná sníh❄️☃️. Rozhodli jsme se, že nestabilní sněhová pole na kolmých svazích si nadejdeme po skále, postupuje již velmi pomalu při náklonu do strany se nás baťohy snaží převážit. Turistiku tedy lehce kombinujeme s boulderingem 😁
Terén je dost náročný častá sněhová pole, které nejsou příliš stabilní a pod vámi svah dolů… Uklouzneš a jedeš… což jsme nechtěli, sáňky jsme nechali v autě…
Jemné, drobné kameny, které klouzají pod nohama střídají velké kameny, které ale absolutně nedrží. Dojdeme na vyhlídku, rozhlížíme se a váháme co dál, značka i vrstevnice na mapě ukazují prudké klesání dolů. Všude vidíme jen hodně sněhu a nenapadá nás schůdná cesta, jak se dostat na protější kopec.
Nakonec scházíme, dojdeme na neskutečně nádherné místo, kde jsou výhledy na všechny strany, vůbec nevidíme cestu kam dál, vytahujeme svačinu, říkáme si, zkusíme a uvidíme, když tak se vrátíme a roztáhneme stan tady.
Stoupáme hodně prudce nahoru, terén se drolí pod nohama. Dojdeme na Sandjoch 2820, kde opět po rozhlédnutí přemýšlíme co dál, vracet se nám po těch nestabilních drobných kamenech nechce, ale před sebou vidíme jen hodně sněhu a žádnou značku, v dálce zahlédneme 3 turisty, počkáme na ně a zeptáme se, jak to tam dál vypadá, podle mapy by nás měl čekat i nějaký úsek s řetězy. Přicházejí 3 Němci, kteří vypadají docela vyděšeně, pomalu se ani nepozdravíme a navzájem se ptáme jak vypadá cesta z které přišli. My jsme je trošku uklidnili, zato oni nám říkají, že odkud přišli oni, že se to tam vůbec nedá a moc schůdná cesta to není. Nevím, proč jsme na ně vlastně čekali, jelikož i přes tutu informací pokračujeme v cestě 😃 popřejeme si navzájem šťastnou cestu a vyrážíme….
Trošku se boříme mokrým sněhem. Místy je to nepříjemné, jelikož jednou se člověk propadne skoro po pas a podruhé se mu zasekne kámen hned o kotník. Přicházíme k úseku, kde mají být dle řetězy, jenže řetězy jsou zasněžené, takže stoupáme kolmo vzhůru buď jemné kameny, kdy po jednom kroku nahoru sjedete o dva dolů a nebo velké, které na sobě nedrží, nevíme, jaké další překvapení nás čeká po tomhle úseku, ale těm Němcům se muselo jít dolů sakra blbě!
Zvládli jsme to, konečně normální cestička. Ale neradujme se příliš brzy, začíná nám pršet. Nasazujeme pláštěnku a hledáme značku, parťák uklouznul a zlomil si jednu hůlku. Čeká nás cesta podél ledovce, nacházíme se ve výšce 3082 opět váháme, je 18 hodin, nakonec jsme se rozhodli zůstat.. Vypadá to jako dokonalá idylka, krásné výhledy, ticho, klid, takhle bych chtěla usínat denně. Ani jsem si nelehla a zjišťuji, že mám prasklou karimatku, v noci přichází silný, nárazový vítr, proto každý drží jednu tyčku stanu, usínáme až kolem 3hodiny. 🏕️🌌
Budík🕰️ máme nastavený na 5 hodinu, ale po zazvonění oba usuzujeme, že je potřeba si otlačit ještě druhý bok a po další hodině se ještě přetáčíme na záda, takže nakonec vstáváme až kolem 7 hodiny. Poté vybíháme na lehko na vrchol Luibiskogel 3112. Krásně nám svítí sluníčko🌄
Ze skal vytéká voda, doplňujeme zásoby a vyrážíme. Druhá část cesty je již pohodová, jen cesta k Haueseehütte u nádherného jezera Haursee byla trošku o pozornosti, chata byla zamčená, bez možnosti přespání či občerstvení. Dál pokračuje nádherná pohodová trasu dolů, k jezeru WeiBerSee nahoru a pak jen dolů kolem moc hezké ferraty Klettersteig Lehner Wassefall, kterou jsme navštívili další den (název je trefný, prochází přes opravdu velký vodopád) až do vesničky Lehn. Přicházíme na zastávku, za 2 minuty nám přijíždí autobus, nasedáme a přesně v tom okamžiku začíná pršet.
Vaše M. FB: Markéta Havlinová
instagram: themarkifitness
