ANKOGEL 3252 – Alpská třítisícovka ve Vysokých Taurách
Ve čtvrtek vyjíždím z Ostravy do Brna, kde mám sraz s parťákem.
Původně jsme chtěli vycházet Mallnitz, ale vycházeli jsme z Bad Gastein – Bockstein (neplacené parkoviště), jelikož z Mallnitz by to bylo moc malé převýšení 😀 No, a možná taky proto, že nás navigace navedla úplně jinam a jet do Mallnitz by byla buď zajížďka přes 100 km nebo tunelem (auto naložit na vlak).
Už bylo ale hodně hodin, takže spíme v autě.
Po 8 hodinách jízdy a necelých 2 hodinách spánku se vycházíme směr Ankogel. Jsem tak natěšená, že mi spánkový deficit vůbec nevadí.
Celá trasa byla úžasná.
Ráno se vycházelo ještě za tmy 4:45. Chtěla jsem vyjít už ve 4, ale bohužel nastalo menší zpoždění.
Z parkoviště, kde jsme měli auto jen my, se šlo chvíli širší cestou lesem pořád podél řeky, pak začalo možná trošku prudší stoupání lesem. Vyšly jsme z lesa něco před 6. Již se rozednívalo.
V 6:45 snídaně v n.v 2000. No zkrátka boží.
Již se odkrývají krásné výhledy, zatím mlha bez modré oblohy. Hezkou krajinou pak začínají kameny. V tomto úseku přichází silný vítr s mraky… Naštěstí to netrvá dlouho.
Najednou z Korntauen 2459 přichází klesání o 200 výškových metrů dolů. Pak už jen 300 výškových nahoru 40 dolů. Terén pohoda. Pak nádherné výhledy (no jako by do teď nebyly).
Za celou trasu nikdo jen u lanovky už pár lidí. Začínají sněhová pole.
Pokračujeme na Malý Ankogel 3096.
Nasazujeme si pro jistotu nesmeky.
Počasí je neskutečné. Modrá obloha, slunce, krátký rukáv… Lidi v protisměru mají zimní bundy… Zajímavé. 😊
Nu dobrá. Nasazují dlouhý rukáv, občas foukne, počasí se může nahoře změnit.
Na horách si člověk nesmí hrát na hrdinu nikdy.
Potkáváme dokonce 2 čechy z Vyškova, kteří byli jen na malém Ankoglu, velký prý vypadal dnes nestabilně. Dělám, že to neslyším. Touha zdolat 3000 mě žene dál.
Parťákovi nedělá úplně dobře pohled do rokliny v kombinaci se sněhem, proto zůstává na malém Ankogelu 3096.
Ptá se zdá jdu dál… Ani na vteřinu neváhám. Dotahuji si kotníkové boty a jdu na to. Ještě že tu dnes už někdo šel a vidím stopy kterých se držím.
Než uděláš další krok, je důležité mít jistotu a stabilitu. Vždy si věř, měj respekt, ale nesmíš se bát. Nesmíš mít ani myšlenku že by se něco stalo, nebo se ti myšlenka ukotvi a pokud se ti rozklepou nohy je pozdě a je to průser. Pokud ti podklouzne noha, opět myšlenku, co se mohlo stát rychle zahoď dýchej zhluboka a jdi dal. Adrenalin stoupá dýchej, je to vzrušující, vidím vrcholný kříž mám tolik emocí, že se mi až zalesknou oči štěstím…
Cesta dolů byla zajímavá. Sníh na slunci hodně taje a je měkký.
Už vidím parťáka. Chci běžet, ale v téhle chvílích není kam spěchat. Klesáme dolů stejnou cestou, po které jsem sem přišli.
Potkáváme skupinu ovcí, jinak nikde nikdo…
Počasí je opravdu na jedničku.
Nefouká, pořád slunce, až jsme trošku spálení. Kolem 20.hodiny je už tma.
Tento okruh byl velmi náročný. Cítila jsem se sice skvěle, ale parťák, který byl řekla bych v poměrné dobré kondici toho měl dost. Tento okruh nedoporučuji jít v jeden den, spíše rozložit do dvou. Dá se přespat v Hannoverhaus nebo jít z Mallnitz, je to kratší trasa a menší převýšení. Cesta měla 30 km, převýšení 2549 v alpském terénu…
Já si výlet maximálně užila, ty výhledy, počasí.
Zkrátka vše bylo dokonalé. 😊
Instagram: themarkifitness
