Přechod Nízkých Tater: auto jsem nechala kousek od nádraží v Rožumberoku.
U místních jsem se ujistila, zda to nevadí a šla na autobus v 8 hodin, který mě odvezl do Donoval (cena cca 2 EU).
Celou cestu jdu po červené (cesta hrdinov SNP).
Zprvu asfalt, který se táhne a moc mě nebaví, pak les – ideální pro , proto si raději broukám a dávám tím o sobě vědět.
Již před vrcholem Kečka je salaš, kde je možnost se občerstvit, nebo přespat (aspoň to naznačovala značka).
Od vrcholů Kečka je hezká hřebenovka s krásnými výhledy.
Cesta na Kozí chrbát je do prudšího kopce.
Na chvíli sedám, svačím.
Opět jdu lesem. Cesta na Přístřešek v Hiadelskom sedle je hodně strmá (dolů do sedla).
Je tam hezký dvoupatrový přístřešek na spaní a studánka, kde si čepuji vodu. Potkávám zde pár lidí. Stoupám nahoru. Po cestě slyším bouřku, začíná pršet. Lidi, co potkávám mi říkají, že se ženu do deště.
Stoupám až na Velkou Chochulu, trošku váhám, zda se nejít schovat (po zelené by měla být lovecká chata), ale nakonec pokračuji dál v cestě.
Počasí se otáčí, je krásně.
Začíná naprosto dokonalá hřebenovka. Boží ticho. Nikde nikdo.
V dálce vidím 2 kluky (Němce), které předbíhám. Ještě pak dojdu dvě dvojičky, jinak nikdo.
Terén je mírně vlnitý, a až do Ďurkové není možnost dočepovat vodu. Zde se dá přespat venku za 2 EU nebo v chatě za 7 EU (dají vám docela super karimatku) Můžete si tady koupit večeři i snídani. Já jim z vlastních zásob. Dorazila jsem cca kolem 18 hodin.
Před 20 pozoruji můj nejkrásnější západ slunce…
Až na Chopok je opět vlnitý terén. Nádhera. Potkávám skupinu kamzíků. Terén je zde více zvlněný, než k Ďurkové.
U Chopku je hodně lidí. Je tady možnost občerstvení. Dnes je opravdu horký den.
Vodu si čepuji u chaty generála Štefánika. Po cestě od Štefánika se přehoupávám přes malý vrchol, abych se pak dostala na 1km sešup na rozcestí Králička (1682), kde se stáčím na žlutou k Bocianskému sedlu, kde je hezký přístřešek.
Z Bocianského sedla pokračují doleva, po zelené směr Rovné hoľe (1723), kde za celý den nikoho nepotkávám.
Jde poznat, že tady mnoho lidí nechodí, terén je dost zarostlý.
Na Rovné hoľy by se teoreticky taky dalo přespat. Byla tam taková dřevěná budka, ale s děravou střechou. Ale ty výhledy ráno… Věřím, že by za to stály.
Chvíli se kochám nádhernými výhledy, pak přichází les, aneb přelez, přeskoč, vyšší tráva a chvíli prudce dolů, až do Svidovského sedla. (klesání cca 600 m) Je zde přístřešek, kde by se dalo spát. Je zde i voda na dolití.
Ze Svidovského sedla stoupám prudce nahoru (300 výškových), až k Ohništi (to krásné oko, skály) Je tady také útulna na spaní.
Z Ohniště klesám dále po zelené cca 5 km na rozcestí Brtkovica, odsud 300 m po modré na rozcestí Záver Brkovičnej doliny, odkud pokračuji po červené 5,5 km až na nádraží do Liptovského Hrádku, kde sedám na vlak a vracím se do Ružomberku pro auto…
